Připomíná to Trumpa, čímž se přímo vnucuje pasovat na něj trumpovský narativ. Američané samozřejmě neodolali – zvlášť když je proti potratům a sexuální výchově na školách. A od nich se to šíří světem. Navíc Milei působí výstředně, jelikož je libertarián, zastánce osobních svobod, který bombasticky říká, že je anarchokapitalista, stát je organizovaný zločin, protože vybírá daně, jeho krajan papež František je odporný levičák a zástupce ďábla na Zemi a podobně.
Vždyť je to někdo úplně jiný
A tak se to pořád recykluje, až vznikne někdo jiný, než asi Milei opravdu je. Možná by přitom stačilo přečíst si jeho rozhovor pro The Economist. Jenže je to asi 44 stránek strojopisu, tak je snazší přehrávat pořád dokola tu motorovku a papeže. Ale ten rozhovor je fakt zajímavý, protože v něm je všechno jinak
Argentinská junta byl podle něj státní terorismus. Na otázku, jestli by dovolil lidem měnit si pohlaví, říká: „Je to na nich. Kdo jsem já, abych je omezoval? Jejich tělo je jejich majetek.“ Migrace? „Samozřejmě – ale bez sociálního státu, tedy bez dávek.“ „Putin je autokrat.“ „Chci se setkat se Zelenským, byla by to pro mě čest. Byl jsem skoro první, kdo odsoudil invazi na Ukrajinu. Došel jsem si na ukrajinskou ambasádu půjčit vlajku, abych mohl chodit a protestovat.“ „První cestu ve funkci plánuji do Izraele.“ „USA jsou náš strategický spojenec.“ „Zpřetrhám politické svazky s Čínou, nemohu být spojenec s těmi, kdo nerespektují svobodu, lidský život a demokracii. Ale kdo s nimi chce soukromě obchodovat, ať obchoduje.“
To už vytváří jiný profil… A na doplnění: doma chce převést zemi na dolar (v Latinské Americe už to tak má víc zemí), zrušit centrální banku, uvolnit trh (včetně drog, vždyť je libertarián) a začít osekávat stát tím, že zruší řadu ministerstev a nechá jich jen osm.
Argentinci by si to moc přáli, protože jako my vzpomínáme na první republiku, u nich žije vzpomínka na časy, kdy byli až do konce 40. let jednou z deseti nejbohatších zemí světa. V roce 1913 začali stavět v Buenos Aires metro, které na konci druhé světové války dotáhli de facto do dnešní podoby. Země byla bohatá zhruba jako Švýcarsko
Pak postupně nastoupil peronismus a generálové a od té doby ekonomika jen válí sudy. Teď to došlo tak daleko, že ve městě Ciudad Evita pojmenovaném po Evě Perónové skalní peronisté, kteří tam žijí, volili se slzou v oku radši Mileie. Neplač pro mě, Argentino. Samozřejmě je velký argentinský otazník, jestli to Milei zvládne a jestli se třeba opravdu neprojeví jako El Loco prosazující utopie. Ale to nikdo neví.
Populista smí být jen někdo
Celé to vede i k širšímu otazníku nad schopností médií zachytit realitu ve velkých částech mediálního světa. To chce odbočku. Nálepkování je tak běžné, že například slovo populista ztratilo obsah.
V Argentině byl podle západních médií Milei populista, což jistě byl, ale týž tisk se nijak nepozastavoval nad tím, že jeho soupeř si z titulu své funkce ministra hospodářství před volbami populisticky kupoval Argentince penězi ve výši jednoho procenta HDP, což je asi pět miliard dolarů.
Motorová pila byla vnímána jako politické chucpe, ale před mnoha lety autor těchto řádků viděl George Bushe staršího, jak v kampani na pódiu koštětem „vymetal zlo z Washingtonu“, a nikdo se nepohoršoval, protože ani nebylo nad čím. Byla to jen veselá vložka, nic víc.
Teď však je problém v tom – aspoň pro média – kdo tu vložku dělá a kdo co říká. Když Angela Merkelová vydávala prázdný slib „my to zvládneme“ a Joe Biden zcela vážně kolem začátku ruské invaze na Ukrajině tvrdil, že Rusy srazí na kolena odstřižení od mezinárodního systému bankovní výměny SWIFT, bylo to v pořádku, přestože to bylo jen šidítko, slib bez opory v realitě, tedy populismus.
A teď proč tolik slov o novém argentinském prezidentovi. Argentina v úterý oznámila, že už nemá zájem o členství ve skupině BRICS (hospodářské uskupení Brazílie, Ruska, Indie, Číny a Jižní Afriky), jež chce být alternativou světového pořádku vedeného USA. Místo toho se Milei obrací k Západu.
Je to dramatická geopolitická změna, jelikož globální Jih se během ruské války na Ukrajině a teď při válce Izraele s Hamásem staví k Západu zády. Západ díky Mileiovi v Argentině získal novou půdu pod nohama. Může ji ovšem prošustrovat, pokud místo realitě bude věřit karikaturám, které sám namaloval chlap s motorovou pilou, kterému říkají El Loco, cvok. Je fascinující, jak snadno mezinárodní komentariát se svým tunelovým viděním z někoho udělá karikaturu jen proto, že mu nezapadá do oblíbených škatulek a nedej bože se dá snadno přirovnat k Trumpovi. A tak byl Javier Milei onálepkován jako populista, krajní pravičák a extremista obdivující vojenskou juntu z 80 let. Média píší, že jeho volba vyděsila mezinárodní finanční kruhy, protože kdo ví, k jaké katastrofě přivede Argentinu. Je to dost pikantní obava vzhledem k faktu, že ta země má dnes inflaci 140 procent (v lednu to mají být více než dvě stovky), peso se v podstatě zhroutilo a pod hranicí chudoby žije čtyřicet procent obyvatel. Mimochodem, proto Milei vyhrál.
Augiášova chléva tenhle profesor ekonomie odhaduje na dva roky.
Média mají částečnou omluvenku. Milei je zajímavý člověk, bouřlivák s vizáží vyžilé rockové hvězdy, který přišel do politiky z ničeho, protože „už se na to nemohl dívat“, když si předtím v televizních debatách udělal jako ekonom jméno jazykem jako mačeta. Peronistický socialistický establishment přivedl ekonomiku do vegetativního stavu a lidé už ho chtěli odpojit od přístrojů. Zvlášť když proti Mileiovi kandidoval zrovna ministr hospodářství. Možná by spíš tohle bylo hlavní téma. Ale některé věci jsou prostě šťavnatější. Realita ovšem je, že Milei motorovkou jen ukazoval, jak ořeže tlustý stát, a El Loco je ve skutečnosti titul jedné knihy o něm. Možná se jako blázen skutečně projeví, dopředu to nikdo neví. Nebylo by divu, vymetání
Připomíná to Trumpa, čímž se přímo vnucuje pasovat na něj trumpovský narativ. Američané samozřejmě neodolali – zvlášť když je proti potratům a sexuální výchově na školách. A od nich se to šíří světem. Navíc Milei působí výstředně, jelikož je libertarián, zastánce osobních svobod, který bombasticky říká, že je anarchokapitalista, stát je organizovaný zločin, protože vybírá daně, jeho krajan papež František je odporný levičák a zástupce ďábla na Zemi a podobně.
Vždyť je to někdo úplně jiný
A tak se to pořád recykluje, až vznikne někdo jiný, než asi Milei opravdu je. Možná by přitom stačilo přečíst si jeho rozhovor pro The Economist. Jenže je to asi 44 stránek strojopisu, tak je snazší přehrávat pořád dokola tu motorovku a papeže. Ale ten rozhovor je fakt zajímavý, protože v něm je všechno jinak
Argentinská junta byl podle něj státní terorismus. Na otázku, jestli by dovolil lidem měnit si pohlaví, říká: „Je to na nich. Kdo jsem já, abych je omezoval? Jejich tělo je jejich majetek.“ Migrace? „Samozřejmě – ale bez sociálního státu, tedy bez dávek.“ „Putin je autokrat.“ „Chci se setkat se Zelenským, byla by to pro mě čest. Byl jsem skoro první, kdo odsoudil invazi na Ukrajinu. Došel jsem si na ukrajinskou ambasádu půjčit vlajku, abych mohl chodit a protestovat.“ „První cestu ve funkci plánuji do Izraele.“ „USA jsou náš strategický spojenec.“ „Zpřetrhám politické svazky s Čínou, nemohu být spojenec s těmi, kdo nerespektují svobodu, lidský život a demokracii. Ale kdo s nimi chce soukromě obchodovat, ať obchoduje. “To už vytváří jiný profil… A na doplnění: doma chce převést zemi na dolar (v Latinské Americe už to tak má víc zemí), zrušit centrální banku, uvolnit trh (včetně drog, vždyť je libertarián) a začít osekávat stát tím, že zruší řadu ministerstev a nechá jich jen osm.
Argentinci by si to moc přáli, protože jako my vzpomínáme na první republiku, u nich žije vzpomínka na časy, kdy byli až do konce 40. let jednou z deseti nejbohatších zemí světa. V roce 1913 začali stavět v Buenos Aires metro, které na konci druhé světové války dotáhli de facto do dnešní podoby. Země byla bohatá zhruba jako Švýcarsko
Pak postupně nastoupil peronismus a generálové a od té doby ekonomika jen válí sudy. Teď to došlo tak daleko, že ve městě Ciudad Evita pojmenovaném po Evě Perónové skalní peronisté, kteří tam žijí, volili se slzou v oku radši Mileie. Neplač pro mě, Argentino…
Samozřejmě je velký argentinský otazník, jestli to Milei zvládne a jestli se třeba opravdu neprojeví jako El Loco prosazující utopie. Ale to nikdo neví.
Populista smí být jen někdo
Celé to vede i k širšímu otazníku nad schopností médií zachytit realitu ve velkých částech mediálního světa. To chce odbočku. Nálepkování je tak běžné, že například slovo populista ztratilo obsah.
V Argentině byl podle západních médií Milei populista, což jistě byl, ale týž tisk se nijak nepozastavoval nad tím, že jeho soupeř si z titulu své funkce ministra hospodářství před volbami populisticky kupoval Argentince penězi ve výši jednoho procenta HDP, což je asi pět miliard dolarů. Motorová pila byla vnímána jako politické chucpe, ale před mnoha lety autor těchto řádků viděl George Bushe staršího, jak v kampani na pódiu koštětem „vymetal zlo z Washingtonu“, a nikdo se nepohoršoval, protože ani nebylo nad čím. Byla to jen veselá vložka, nic víc.
Teď však je problém v tom – aspoň pro média – kdo tu vložku dělá a kdo co říká. Když Angela Merkelová vydávala prázdný slib „my to zvládneme“ a Joe Biden zcela vážně kolem začátku ruské invaze na Ukrajině tvrdil, že Rusy srazí na kolena odstřižení od mezinárodního systému bankovní výměny SWIFT, bylo to v pořádku, přestože to bylo jen šidítko, slib bez opory v realitě, tedy populismus.
A teď proč tolik slov o novém argentinském prezidentovi. Argentina v úterý oznámila, že už nemá zájem o členství ve skupině BRICS (hospodářské uskupení Brazílie, Ruska, Indie, Číny a Jižní Afriky), jež chce být alternativou světového pořádku vedeného USA. Místo toho se Milei obrací k Západu.
Je to dramatická geopolitická změna, jelikož globální Jih se během ruské války na Ukrajině a teď při válce Izraele s Hamásem staví k Západu zády. Západ díky Mileiovi v Argentině získal novou půdu pod nohama. Může ji ovšem prošustrovat, pokud místo realitě bude věřit karikaturám, které sám namaloval.